Tato otázka někdy padne, když jdeme městem a potká mě někdo známý. Místo, aby se představil svým jménem, kdo je, tak řekne „hádej kdo jsem?“ Musíte uznat, že se mi nechce pokaždé hádat, kdo jste. Zkuste si představit, že byste měli hádat u každého, koho byste potkali, kdo to vlastně je. Máte jiné starosti, chcete se pobavit o nějakém tématu. No a ještě je nejlepší když neuhádnete a dotyčný se urazí. I do telefonu se představujeme. Je to slušnost. To těm slušným ale nemusím vykládat. Jen mě to někdy trápí. Když chcete oslovit nevidomého, tak k němu přijďte blíž. Oslovte jej a řekněte svoje jméno. Můžete se i jemně dotknout, aby dotyčný věděl, že to oslovení patří jemu. Když budete stát poblíž a budete mrkat, usmívat se, mávat.. – není vám to nic platné. A není to tím, že jsem na vás naštvaná. Opravdu nevidím a nevím o vás.
